KSČM

Z diskuse na členské schůzi městské organizace KSČM v Poděbradech

dne 22. února 2013

Rostoucí předvolební preference TOP 09 nasvědčují tomu, že tato strana pravděpodobně aspiruje na úlohu hegemona pravice v příštích parlamentních volbách. Popularita Nečasovy vlády klesla před presidentskými volbami na minimum. ODS, dosavadní lídr pravice se svým kandidátem na presidenta Přemyslem Sobotkou v presidentských volbách na celé čáře pohořela, zatímco předseda TOP Karel Schwarzenberg, přestože je významným členem nepopulární vlády a je osobně odpovědný za mnoho jejích krajně nepopulárních kroků, dosáhl překvapivě oslnivého úspěchu. Není vyloučeno, že by byl v druhém kole zvítězil, kdyby byl ve výrocích na adresu prezidenta Beneše opatrnější. Pravici svitla naděje, že by stejnými triky, jaké použila v prezidentských volbách, mohla svůj úspěch opakovat i ve volbách parlamentních, když vsadí na Schwarzenberga.

Pravice se totiž naučila manévrovat a levicoví voliči nevycházejí z údivu. Poprvé překvapila v minulých parlamentních volbách. Přestože se zdálo, že po neúspěších Topolánkova kabinetu, který ztratil důvěru a musel odstoupit uprostřed volebního období, nemá pravice v parlamentních volbách šanci, dokázala přeskupit síly a za pomoci nových stran, které mnohé voliče zaslepily přitažlivými hesly, dokázala získat volební převahu a vytvořit pravicovou koalici, která svými škodlivými kroky Topolánkův kabinet ještě předčila.

Překvapení, které nám pravice uchystala v prezidentských volbách, není ani tak zásluhou kandidáta, i když charisma „knížete“, které má své lidské slabosti a umí se snížit na úroveň svých poddaných a bodře s nimi při pivě komunikovat, jistě sehrálo svou roli. Hlavní roli však sehrála podpora medií a zejména podpora zpitomělé části inteligence, která ovlivňuje prostřednictvím medií veřejnost. Pan Menzel a pan Svěrák jsou vynikající umělci. a mají mezi lidmi autoritu z titulu svého kumštu. Jako umělce je obdivujeme a máme je rádi, ale v politice jdou proti proudu národních dějin směrem k Bílé hoře, jak na to nejednou upozornil Zdeněk Mahler. Menzel v kampani proslul výrokem, že Schwarzenberga je třeba volit, protože jako jediný z kandidátů je potomkem statečné šlechty, zatímco všichni ostatní jsou potomky zbabělých nevolníků. Ještě nikdy jsme neslyšeli od vzdělaného člověka větší hloupost. Sám nevědomky dal tím příklad poddanské duše, která se umí plazit před vrchností a ještě vyzval celý národ k následování. Svěrák asi vidí v knížeti nového Járu Cimermanna, který vyvede národ ze šlamastiky, do které jej zavedla pravice za vydatné pomoci inteligence, která pracuje v jejích službách. Filozof Václav Bělohradský, který dělá inteligenci čest, to popsal přesně: Udělali ze Schwarzenberga simulacrum, které má zakrýt bídné výsledky jejich dvacetiletého usilování a které se má stát za jejich pomoci předmětem uctívání. Nevědí už kudy kam, ale stále by chtěli ukazovat druhým cestu. Žel mnoho naivních spoluobčanů,zejména mládeže, se jimi stále nechává klamat.

Diskutovalo se také o kontroversním vystoupení s. Grebeníčkav poslanecké sněmovně k návrhu pravice na zavedení památného dne upálení Jana Palacha. Grebeníček nebyl proti návrhu, pouze nesouhlasil se zdůvodněním, které zkreslovalo historická fakta. V zájmu historické pravdy upozornil parlament, že Palach za svého života nepatřil k odpůrcům komunismu, jak se dnes tvrdí. Podporoval reformní komunisty a protestoval stejně jako oni pouze proti násilnému přerušení započatých reforem zásahem zvnějšku. Symbol boje proti komunismu z Palacha udělala po jeho činu antikomunistická pravice. Sám Grebeníček se svým vystoupením v parlamentě na vlastní pěst překvapivě přihlásil k tradici pražského jara. Chtěl asi upozornit,že tehdy s programem reforem přišli sami komunisté a získali podporu většiny obyvatelstva. Nebylo jejich vinou, že nastalá situace jim nedovolila v programu pokračovat Někteří soudruzi vyslovili v diskusi názor,že G. zbytečně rozjitřil bolavé místo, že návrh měl přejít mlčením. Nakonec převážil názor, že o tak citlivých otázkách se má poslanecká skupina napřed poradit a většinový názor pak mají všichni poslanci při vystoupeních a při hlasování respektovat.