Léta běží, někteří členové zakládající skupiny již odešli ze života, přicházejí však noví zájemci a klub stále žije. Pořádá přednášky a besedy k významným událostem a ve spolupráci s Klubem invalidů podniká i zájezdy po republice. Členové si pomáhají při řešení osobních problémů, nezapomíná se ani na oslavy narozenin a jmenin. Největší oblibu si získala společná setkání při hudbě a tanci, která se konají každou středu od 13.30 do 17.00 hodin s vysokou účastí, která dosahuje v průměru 80%. Klub má 45 členů a jejich počet se stále zvyšuje.
Jako každý rok i letos připravujeme vánoční posezení. Rádi si při něm zavzpomínáme na to, co se nám v životě podařilo, jaké trampoty nás potkaly a popřemýšlíme, jak ještě svou činnost zpestřit. Prožíváme radost z muzicírování, ze zpěvu písní svého mládí, pocitu lidské sounáležitosti. Necháváme se přitom unášet fantazií, na kterou v každodenním shonu jinak není čas. Čerpáme z toho potřebnou sílu do dalších dní. Vždyť každý, myslím, potřebuje nějaký ten jiný, nevšední svět a je jedno, jestli si v něm zazpívá, zahraje šachy nebo si jen popovídá s přáteli. Aspoň někdy a někde se tak může cítit opravdu tím, čím je a dělat jen to, co chce. A v tom je podle mne ta pravá slast.
Vedení klubu si váží práce každého člena, cení si jeho upřímnosti a sdílnosti, která, jak víme, je jedním z nejvzácnějších koření našich životů a potvrzuje každému, že kdo sám nechce, nemusí být na světě úplně sám a opuštěn. Naslouchat druhému neznamená jen vnímat, ale i spolu s ním znovu něco radostného nebo i smutného prožívat.
Žijeme v době, kdy se poněkud vytrácí úcta ke stáří, ke starším generacím. Vyznává se rychlost, agresivita, pěstuje se kult mládí. Přitom stovky kultur, které existovaly dávno před námi, vytvářely poradní sbory složené ze starců, protože kult a oslavu mládí je třeba korigovat, jinak se mladická nerozvážnost může lehce stát zdrojem chaosu a zmatku, protože jí chybí zkušenost. Razíme teď heslo: „Stáří není nemoc, ale také to není nic pro zbabělce.“
Všechno, co v životě vykonáme, má svůj hlubší smysl, ale ten poznáme nejlépe až na jeho sklonku. Jsme stvořiteli, tvoříme své okolí i sami sebe. Proto bychom nic z toho, co nás v životě provázelo, a co jsme měli rádi, neměli zavrhovat.
Ve své smysluplné činnosti chceme i nadále pokračovat a tím zpříjemňovat život seniorům v Poděbradech i blízkém okolí. Klub má dnes vazby na podobný klub v Kolíně. Současné vedení klubu, Marcela Sixtová, prof. Karel Šibrava, Dagmar Tichá a Jaroslava Ježková, chtějí i nadále rozvíjet spolupráci s Centrem i Městským úřadem v Poděbradech.
Karel Šibrava