č.okrsku | sídlo | jméno |
1. | ZŠ Žižkov | Jiřina Šotolová |
2. | Městská knihovna Žižkov | Edita Cígerová |
3. | Speciální škola Žižkov | Vít Měchejř |
4. | MŠ Karla Čapka | Ludmila Procházková |
5. | Hotelová škola | Mgr. Jitka Sýkorová |
6. | MŠ Proftova | Lenka Měchejřová |
7. | Gymnázium | Zuzana Juráňová |
8. | ZŠ TGM | Lucie Najbrtová |
9. | ZŠ Václava Havla | Kateřina Juráňová |
10. | Zemědělská škola | Václav Najbrt |
11. | Hasičská zbrojnice V. Zboží | Kristýna Málková |
12. | MŠ Polabec | Kateřina Zachariášová |
13. | Hasičská zbrojnice Kluk | Petr Kunc |
14. | Městská knihovna P.Phota | Jana Červenková |
15. | DDM Symfonie | Zdeněk Toupal |
Jmenuji se Blanka Mrázová a jsem členkou Městské organizace KSČM v Poděbradech. Naše členská základna není tak úplně malá, ovšem věkový průměr našich členů je velmi vysoký. Tak jako hodně jiných organizací i nás trápí nedostatek mladých lidí. Takových, kteří by měli novou energii, zajímavé nápady, spoustu volného času, smysl pro humor, ale i pro zodpovědnost a hlavně obrovskou chuť účastnit se dění v naší straně, přímo v té naší organizaci a to hned teď a aby jich bylo hodně. Zdá se mi, že se usmíváte a říkáte si – jasně, to by chtěla každá organizace.
Čím to, že je to jen vize ? Je toho hodně.
Jedním z důvodů je naše uspěchaná doba. Dříve to bylo jednoduché – žádná televize, žádný internet, sem tam rádio. Lidé se navzájem více poslouchali, více se potkávali a byli ochotni pro sebe navzájem i pro republiku něco udělat. Nebylo tak těžké zajistit účast lidí, a hlavně mladých lidí, na schůzích, lampionových průvodech, pietních aktech při různých výročích, a to už nemluvím o brigádách, prvomájových průvodech, manifestacích, různých besedách a setkáních.A teď.Vezměte si třeba každoroční Setkání pod Blaníkem. Kolik se nás tam sejde letos ?
Dalším důvodem je velká a zcela negativní kampaň médií vedená proti KSČM. A přitom jde o ovlivňování zejména mladých lidí, kteří jsou na tomhle světě velice krátkou dobu na to, aby mohli objektivně posoudit, kde je pravda. Berou za své to, co slyší a vidí ve škole, v televizi, v tisku. Nejde o rozumný dialog, kde by byl dán stejný prostor oběma stranám. Je to monolog. Monolog, který jen kritizuje určité období a ani náhodou nepřipustí, že by na tomto období mohlo být také něco dobrého – třeba jistota práce, bezplatného zdravotnictví, školství, zajištění důchodců …
Jezdím teď do Prahy na přednášky Středočeské university. Nechci tvrdit, že tam všemu rozumím. To zdaleka ne. Spousta věcí je ovšem zajímavých a s. František Ledvina, který nám přednáší filozofii, by se určitě nezlobil, že ho v kontextu výše napsaného, budu citovat. Moc se mi to líbí.
„Komunisté v Evropě byli poraženi. Stalo se to už mnohým v lidských dějinách. Neuspěli všichni ti, kteří překáželi dalšímu vývoji, ale i ti, kteří se dopouštěli na perspektivních cestách hrubých chyb. Vývoj lidstva se totiž odehrává jenom tak.
Všichni vítězové si vždy mysleli, že zvítězili provždy a nade vším. Unikalo jim, že jejich vítězství je jen částečné, relativní a dočasné, že je pouhým kompromisem mezi jejich vůlí a možnostmi, mezi jejich přáním a realitou. Ať to byl boj zbraní nebo myšlenek, každé sebevětší vítězství se po létech jevilo budoucím generacím jako malicherné. I nad těmi co sahali až do nebe, nakonec vyrostla tráva. Jenže vždy něco přežilo, většinou potichu a nenápadně. Pravda je totiž skromná, někdy až nudná. Není tak krásná a zajímavá, jako její mladší sestra - lež.
Posuďte sami, co nebylo poraženo s komunisty. Poznejte základy jejich myšlení tak, jak je začali formulovat Karel Marx a Bedřich Engels již v roce 1844. Jejich pomníky bylo snadné odstranit, jejich jméno je lehké hanobit, ale jejich přínos k lidskému poznání by bylo nutno překonat, tedy nahradit něčím pravdivějším a přesnějším.
Komunisté nebyli poraženi proto, že vyznávali marxismus, ale proto, že jej mnozí málo znali, málo respektovali, často obcházeli a nezacházeli s ním jako s vědou, ale jako s praporem“. Konec citátu.
Nikdy nic není jen černé, nikdy nic není jen špatné. Ani tehdy, ani teď. Je to jen o ochotě mluvit, vysvětlovat, domlouvat se, třeba i dohadovat a hádat, ale vždy se snažit najít společnou řeč. Takovou, která by všem a zejména současné mladé generaci, ale i těm dalším, podala pravdivý obraz, jak to tenkrát skutečně bylo. Mluvit o tom, že bylo něco špatné, ale i něco dobré. Mluvme o tom.